Bo lest

Je možné, že se tím, co nazýváme bolest, připomíná “něco”, co bylo prožito tak dávno, že vědomá paměť tam nedosahuje?…
Něco, co tak strašně nepříjemné, že už to za žádnou cenu nechceme znovu prožít…
Dítě se rodí a potřeba spočinout v bezpečné náruči je vytěsněna rychlými, bez citu prováděnými doteky rukou bez osobní vazby a délka odpojení od matky, jako zdroje, překlene práh snesitelnosti..
Do rodiny se rodí další dítě a starší sourozenec je vystaven změně, na kterou není upřímnou komunikací připraven.
“Půjdeš do školky”, těšíš se?” Dítě asi řekne ano i přes to, že vůbec neví co to školka je. Rodič odchází a dítě je vystaveno vnějším okolnostem bez ochrany, bez možnosti si ověřit kdy, a jestli vůbec, se pro něj ještě vrátí.
Tyto situace generují pocity..emoce .. a jako i jiné energie, ani tyto, se nemohou ztratit. Pouze se dají zasunout, schovat, vytěsnit, hodit za hlavu… a co se děje s tou energií dál…
Je možné že to “zastrčené” o sobě po určité době dává vědět, a jako vězeň, se z uzavření pokouší dostat na svobodu?
Co když se z těla po určité době stane VĚZENÍ samo. Se spoustou cel, kde zadržené poškozuje a ničí místo ve kterém je izolováno.
Co když zadržené si po určité době izolace vytvoří vědomí sebe sama a začne bojovat proti vězniteli ..?…
Je možné, že taková energie po mnoha letech organizmus poškodí tak, že část, nebo celek přestává být funkční ?..
Cítím se..bolí mě..
Jedna z cest může býti skutečně. OD PUSTIT…

Děkuji