Hra Život

Znáte ten stav uvnitř sebe, kdy se cítím jako „podebraná“, kdy mám pocit, že exploduji nevím čím. Kdy vnitřní vzdor a nespokojenost tvoří tak silnou vlnu proti všemu a všem, mysl promítá vše nepřijaté a tvoří pocit stavu naprosté neprůchodnosti, neřešitelnosti. Stav naprosté marnosti, bez možnosti jakéhokoli uznání. Není přítel na telefonu. Cítím naprostou samotu a izolovanost.
Vede to hlouběji a hlouběji, vše okolo bolí jako dotknout se citlivého nervu. Mám chuť to „rozškrábat“ a způsobit si veliký bolák, aby to všichni viděli. Manifestovat svoje utrpení jako aknózní pupínek na obličeji ztraceného dospívajícího.
Chce to odvahu nechat ho dozrát a počkat až praskne sám.
Říkám tomu stavu NOVÝ LEVL 🙂
Po „nekonečně“ dlouhém sebemrskačství se to seskládá a objeví se, někdy dříve, někdy později, nový úhel pohledu, vhled jehož možnost nebyla viděna a jako když „už obsah pupínku vytéká“, nastává úleva a hojení zevnitř. Od~pouštění.

Ten kdo hraje rád hry už ví, že když chce hrát, dostane se do bodu kdy neví Jak dál.

Uznávám, že nevím.:)

V téhle hře na život se skrývají indicie na velmi rafinovaných místech.  
Dech. Pravidelný rytmus srdce. To je klid, který je stále se mnou.
Hraju si…
Děkuji za to, že Můžu tuhle Hru hrát a sdílet co jsem ve svých levlech objevila.

Objímám.