LIDI

Bojím se žít, protože nevím co by tomu řekli LIDI…
Co by tomu asi řekl … řekli..
Vytvořila jsem si strach a kroutila se za jeho bariérou ve svých představách a divokých fantaziích co by ASI řekli ty lidi…LIDI……. pro mě zaklínadlo.
Radši se neptej…radši se ani neptej… to si ani neumíš představit co by bylo, jen počkej, však uvidíš…. Hradba rostla a já za ní zůstala schovaná..
A teď se PTÁM
Co tomu říkáte Lidi..🙂 dívám se na VÁS…
Už nevidím ten dav, který mě bude trestat tím nejhorším co si ani neumím představit. Vidím jednotlivé bytosti a mezi nimi prostor, že můžu okolo nich procházet. Už nevidím lidi, ale člověka…
Co tomu říkáš Člověče… strach se zmenšil… jen já člověk a on člověk…co tomu říkáš Člověče…🙂)) odpověď už ale pro mě není podstatná, děkuji.
To mě učí život a můj vypěstovaný naučený ohlušující strach Se ptát:)
Děkuji a objímám VÁS… LIDI….
Propouštím svou energii, zadrženou ve strach, na svobodu.
A věřte nebo ne, za tím končícím nekončícím strachem jsem v srdci ucítila, že ve mě kvete láska k životu všemu ……
Co myslíte, je tohle Odpuštění?