Můj život

Můj život..opakuji si ta slova. Zkoumám co to znamená pro mne, pro jiné..
Jak moc se vnímám jako jedinec, jako individualita. Jak moc vnímám a znám sebe sama….často se přistihnu, že se odečítám nejvíce podle toho, jak mě vnímají jiní. Dávám se do souvislosti s vnějšími okolnostmi a zahrnuji se do dějů v rodině, místě, práci, škole…
Vnímáme se často konstantně v zrcadle například a jaký může být šok když se vidíme v pohybu na videu, nebo se dokonce natočíme v rozhovoru, autenticky… kolik času denně si vyhradíme poznat sami sebe v zrcadle, uvědomit si jak se teď zrovna cítím, uvědomuji si procesy, které se ve mě odehrávají.
Působíme autenticky, nebo používáme masky a role, které umožňují skrýt TO uvnitř co necítíme jako přijatelné..proto TO schováváme?
Často až když se “něco“ stane.. nemoc, úraz, něco s dětmi..
Skrze takové situace život může promlouvat a sděluje…zastav se prosím a ciť sebe  a dýchej a vnímej co se děje teď. 
Uvědomit si “Masku“ je jedna věc. Pak mít ještě odvahu ji odložit a vystavit se vnějším okolnostem úplně “nazí”..
Žiji svůj život, nebo život “hodné” holky, hodného kluka…poslušného, chytrého, ochočeného…
Velmi jsem se jako dítě bála masky čerta, která byla ve sklepě. Už jsem sice věděla, že nás straší čerty a že jsou to převlečení lidé, ale strach vypěstovaný od malinka byl tak silný, že jsem se k ní nejdříve bála i přiblížit a teprve mnohem později ji vzít do ruky, nebo dát k obličeji. Pamatuji si tu vůni slepeného papíru a ten červeno černý škleb a vyplazený jazyk. Tato maska byla součástí mého ochočení a později jsem si uvědomila, že v čase kdy jsem věřila že čerti jsou skuteční, mě nejvíc děsilo to, že TO, co čertem nazývají, mluví a nemá žádnou mimiku. Stav obličeje u druhých nám dopředu naznačí co se děje a jsme schopni podvědomě rozpoznat jestli jsme v bezpečí. Pokud někdo mluví, ale obličej zůstává bez mimiky, cítíme se v ohrožení, protože nevíme na čem jsme.
Můj život  Daří se mi přijmout současné procesy jako důsledky svých minulých vědomích či nevědomích rozhodnuti, nebo bezmocně zvedám ruce v gestu JÁ ZA TO NEMŮŽU……
I to co mi vadí i to co nemůžu snést a vydržet, i to co nesnáším a odmítám, do toho mého života patří, protože se o sobě hodně naučím na tom jak reaguji vystavena nekomfortní situaci. Nebo dokonce něčemu co si ani neumím představit a kdy se naprosto “odkopu” a projevuji jako naprostý blázen. )
S Maskou, bez masky DO TOHO !

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů.