Peníze

Peníze, prachy, korunky, pojem působící často jako zaklínadlo. Mít či nemít…
Kdo to vymyslel, jak se stalo, že člověk pracuje PRO PENÍZE 🙂. Ne ony pro člověka…jak se to stalo, že člověk dělá něco co nesnáší, kam nerad chodí, necítí v té aktivitě seberealizačni potenciál, ale jen práci pro peníze..
Jsem s tím a vybavuji si, že tak mi to prostě bylo předáno. Kde je táta?..v práci.. Proč tam je? ..aby vydělával korunky abychom měli na jídlo a mohli si “něco koupit. Takže to co dospělí nazývají peníze, může za to, že nejsem s tátou, vlastně ho skoro neznám, protože k vůli mě je někde nevím kde a dělá tam něco, nevím co, pro to něco, co peníze nazývají a já nevím co to je.
Máma se zlobí, protože kvůli tomu, že musí být se mnou doma,(není školka, jsem nemocná)…, nemůže chodit do toho co práci nazývá, kam vlastně vůbec nechce, ale musí tam jít, protože tam dostane to co peníze nazývají aby mi mohla koupit něco, o co vůbec nestojím!!!
Protože to co opravdu chci je, aby byli se mnou a já mohla vnímat je, čím se zabývají a jak se cítí, protože to je důvod proč jsem TADY….. učit se od nich. Učit se v rodině, od různě starých tím, že jsem s nimi.
Musíme ale do školky, školy, kde jsem mezi stejně starými dětmi, což pro mě znamená po pár dnech nudu, protože se od nich nemám co učit. Musím tam být proto, že je to pro mé dobro, což nevím co je, a proto, že nemůžu být s rodiči, a musím tam být, protože tam mi ukáží jak se naučit najít si to, kam nebudu chodit ráda, protože to tak mají rodiče a budu za to dostávat ty peníze …za které si ale nekoupím to co opravdu potřebuju, ale to co prý budu chtít až budu velká.
Tak co s TÍM !!!!!!!
Máme odvahu nahlas vyslovit – mám rád(a) peníze?. Děkovat jim za to, co umožňují a co se od této energie učíme o sobě..?
Co se asi stane po upřímném vyjádření lásky a úcty k penězům 🙂).
Děkuji