STROMEČEK

Jako semínko jsem se vyloupl z máminy Šišky do teplých dlaní Ženy.
Cítil jsem, jak mě její dlaně ukládají do měkoučké země. Cítil jsem sílu, kterou ve mě peřinka půdy a vláha probouzí. A najednou to začalo..
Rostu, rostu, měním své tvary a cítím silný proud energie, který mě vede vystavit se tomu co Sluncem nazývají.
Říkají, že jsem Strom. Smrček. A pak mě jemně přesadí do Školky. Tam nás je víc a předháníme se, kdo zabere více místa pro větvičky, kdo dříve vnímá slunce a nebo kdo přiláká víc ptáčků. Máme společný veliký sen. Stát se Vánočním stromečkem. Být součástí oslavy svátků s lidmi, svou přítomností obohatit a zahřát jejich duše.
Další zima a další zima a lidé mají asi jiný záměr se mnou. Nepřicházejí, aby asi mě před sněhem odnesli. Občas jsem z toho smutný, ale pak se sen uloží někam hluboko a já rostu. Vysoko, vysoko.. spodní větve opadávají a já se cítím být zralým a mocným, podpořen kořeny, zachycenými pevně v půdě.
Vnímám život okolo. Lidé jsou blízko, i srny, prasátka ,veverky a spousty ptáků.
Můj život je tak plný mízy, proudu života.
Rád si povídám s lidmi když se opřou o můj kmen a sdílejí se mnou to jak se cítí. Jejich svět je tak jiný….
Vítr fouká do mých jehličnatých větví často. Ale tentokrát cítím, že je to jiné. Už nějakou dobu vnímám, že v mém kmeni žijí nějací broučci a pomalu jej spotřebovávají pro svůj život. Líhnou se ve mě jejich larvičky . Trochu to lechtá 
V měsíci, kterému lidé říkají listopad, fouká mnohem více než obvykle. Cítím slabost svého kmene a po jednom velkém dechu větru zažívám nádherný stav pádu.. moje větve se dotýkají bratrských stromů jako bych se ještě chtěl zachytit. Ohlušující rána a ležím v mechu na měkké půdě. Nový pocit. Míza pomalu usychá a já se chystám usnout hlubokým klidným spočinutím.
Slyším že přicházejí lidé. Muž a žena. Povídají si, že potřebují chvojí. To myslí asi mé větve .
Nabízím se a oni vyslyší. Mými větvemi zakrývají bylinky na své zahrádce a umožní jim tím zůstat déle svěží a voňavé. Cítím jak hladím i květiny a moje větve jsou jim k užitku. Jak slastný pocit. Cítím se větší, rozložitější a hlubší, spojený se VŠÍM…
Povídají něco o Vánocích ale nerozumím jim. Ten Muž pak jeden večer přichází sám a odděluje celou mou špici. S důvěrou spočívám v jeho pevném a silném obětí. Odnáší mne domů a staví ve svém příbytku. Žena cítí radost !!
Prohlížejí si mě a ZDOBÍ! Mám na sobě světla, stojím v místnosti blízko hořících kamen. Objímám se s rukama ženy, která mě krášlí. Jak slastný pocit…
Život vyslyšel mé přání!! Stal jsem se jejich letošním Vánočním STROMEČKEM  Diky..

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů.