Dítě se v noci budí s pláčem. S otázkou hledí na maminku hladící mu pravou nožičku, která tolik bolí. Smutně s hlavičkou schoulenou v ramenou šeptá; že ho bolí kosti jak rostou. „Čeho se bojíš až vyrosteš?“ Pohladí mámina otázka.
„Bojím se, že budu bezdomovec jako ten pán co jsme ho včera viděli u mostu“.
Po krátkém nacítění se a souhlasném přijetí toho jak dítě citlivě vnímá, žena klidným hlasem sdílí.. „To jak se člověk pohybuje životem si tvoří každý sám . Ten muž z nějakého svého důvodu takovou situaci potřebuje prožít. Je to životní lekce, kdy se vyrovnává s tendencí vlastnit a připoutávat se. Pokud se to někdy stane tobě, život ti umožní se v té chvíli s tím vyrovnat. Zůstaň sebou, mám tě ráda.“
Přijatá bolest odchází…:).