OCHOTA

Jen pojem, ale jaké bohatství se pod ním může skrývat, pokud navnímáme, co to může všechno znamenat.
Povídám si s člověkem. Na první slova jakoby rozumí, ale při dalším povídání je jasné, že Jen rozumí ale Necítí TO.
Určité “nabalené” systémy přesvědčení znemožňují, aby se sdílení k člověku dostalo “čistě”. Programy výchovy a neochota si uvědomit jak se programuje slovem, mohou znemožnit člověku sdílet pojmy s vědomím, že pro každého mohou mít jiný význam. 
Ochota může být stav kdy jsme “na příjmu”. Vnímáme všemi dostupnými možnostmi.
Jak se tomu stavu přiblížit?
V situaci, kdy nejsme ztotožněni se slovy, ale vnímáme že mluvíme, už se to děje.. 🙂
Ve chvíli kdy chápu, že druhý má svůj důvod k tomu co se s ním děje a i přes to, že to směřuje ke mě, není to osobní..už se to děje.
Pokaždé když vnímám, že mohu změnit úhel pohledu a místo zlosti se třeba usmát…už se to děje…
Povídám si s klientem a vnímám. Pokud je ochota aktivní, je na příjmu 🙂má smysl investovat energii do upřímné komunikace. Pokud je “zavřeno” posluchač není na příjmu, muže se stát, že blokovaná mysl si slova vyloží po svém a později překroutí význam, nebo dokonce vezme věc osobně a ukřivdí se.
Jsme dost bdělí abychom rozpoznali stav Ochoty?
Malé dítě tento stav žije do té doby, než emoční zranění přinutí vytvořit si ochrannou masku.
A co Vy…
Děkuji