Pojem který vnímáme každý svým způsobem. Jako Samozřejmost, nebo něco pro potěšení, něco co bolí nebo zatěžuje a nebo uuuuplně jedinečně.
A co kdyby to bylo tělo “parťák, který nikdy nelže, protože tu možnost neobsahuje, je stále s námi a hodně vydrží…. 🙂
Co kdyby to bylo něco půjčeného a jen na nás záleží v jakém stavu To budeme Zemi vracet…….
Co když veškeré bolesti a strasti námi prožívané zůstávají s tělem spojené a po našem odchodu zatíží energii Země protože neumíme odpouštět…
Jak bychom se asi cítili kdybychom hned po probuzení pozdravili své tělo a poděkovali mu za to co umožňuje.
Vnímat, dýchat, smyslově vnímat.. Omluvili se za to, že mu tím,že nejsme dost bdělí, zadržováním emocí a neochotou průběžně propouštět, nevědomě působíme bolest…
Děkuji